Leden 2007

Voldemortova první a poslední láska-1.část

7. ledna 2007 v 18:32 | Anie-ena |  ---Jednorázovky na HP---
Majestátně kráčel pomalým krokem od sklepení, aby se nasnídal. Byla neděle, všude na hradě vládnul klid…

Voldemortova první a poslední láska-2.část

7. ledna 2007 v 18:26 | Anie-ena |  ---Jednorázovky na HP---
"No, něco o tom vím. Víc než ostatní rozhodně ano. Ale nezapomínej, že jsem to byl já, kdo toho hromotluka odhalil. To já jsem to zjistil! Pak s tím opravdu něco společného mám…" řekl Tom a v hlase mu zazněl náznak varování. Nechtěl, aby se dozvěděla víc, než k tomu bude vhodná příležitost. Ještě ji pořádně neznal a kdyby zjistila příliš, mohla být pro něj nebezpečná. Angelina pochopila tón jeho hlasu a téma opustila. Přesto se ale úplně nespokojila s jeho odpovědí.

Jak mimozemšťani a Harry Potter zachránili svět

6. ledna 2007 v 19:39 | Anie-ena |  ---Jednorázovky na HP---
Mezi lidmi se šířila obrovská panika. Před několika dny na Zemi totiž přistála mimozemská flotila. Nejhorší bylo, že lidem nezáleželo na tom, že nikomu nechce ublížit a snažili se ji zneškodnit. Tím mimozemšťany rozzuřili a sami si zavinili, že se už nechovali přátelsky. Lidé pro ně byli nebezpečím. Proto všechny raději nejdřív odkrouhli, než aby riskovali, že oni sami přijdou o život…

Hrůzná noc

6. ledna 2007 v 19:00 | Anie-ena |  ---Jednorázovky na HP---
Je hrozná zima. Všude neprostupná mlha. Počasí, jako by přesně kopírovalo Katinu náladu. Ona ale ví, co tohle znamená…Někde nablízku jsou mozkomorové. Má strach a přímo ji pohlcuje smutek. V životě se takhle necítila. Strach se smutkem a nenávistí k těm ohavným smrtijedům jako by tvořil jakousi přímo vražednou kombinaci. Jako by ji její vlastní city měly rozežrat zevnitř…Po tvářích jí stékají horké slzy. V téhle zimě jako by byly přímo vařící.. Katin nářek ale zaniká v houstnoucí mlze jako kdyby jí někdo dal přes ústa kus látky. Před očima se jí přehrává to, co ještě před chvílí prožila. Byl to nejhorší zážitek jejího života… Nebo snad může přijít ještě něco horšího? Pomalu se loudá ledovými ulicemi a nemá ponětí, kam se schová. Nemá, kam jít. Hůlka, kterou svírá v ruce, jí nedodává ani trochu potřebné odvahy. V hlavě si přehrává pořád totéž a snad doufá, že to byla jen nějaká strašná noční můra a že se za chvíli s úlevou probudí. Ten okamžik probuzení ale nepřichází…