Červenec 2010

Trnitou cestou k úspěchu

30. července 2010 v 0:10 | Anna Cibulková |  --Ostatní fotky--
...

Dominanta?

30. července 2010 v 0:03 | Anna Cibulková |  --Stavby--
Silo v Záhoří z kopce v Horních Novosedlech...

Btw... ten černej rámeček dělá fakt hodně...blbý je, že mam černý celý pozadí:D:D...

Do temnoty se světlem v duši...

29. července 2010 v 12:33 | Anna Cibulková |  --Jak to tady vypadalo, aneb šatna mého blogu--
jak jste si zřejmě všimli, změnila jsem po dlouhé době kabát...Chtěla jsem nahrát znovu jeden z předchozích, který se mi obzvlášť vyvedl (tenhle)
jenže náhoda tomu chtěla tak, že tu fotku jsem tady u sebe v galerii prostě nenašla. Logicky by tu měla být, protože jsem ji sem musela nahrát, ale není tu...ostatní designy tu na mě koukaly, ale ne, tenhle prostě ne. Takže smůla. No a jak jsem tak v těch fotkách hledala tu jednu jedinou, narazila jsem na tuhle, která se mi před těmi zhruba třemi lety, kdy jsem ji vyfotila, náležitě zamlouvala. Možná trochu vyjadřuje i mne samotnou. Tak jsem ji povýšila na tu důležitou fotografii, která bude na Vás působit tím osudným prvním dojmem... Snad se vám to tedy líbí, to se můžete vyjádřit v komentářích, budu jedině ráda.

...

Na "Horňáku" je přece krásně...

28. července 2010 v 22:28 | Anna Cibulková |  --Krajiny--
...

Ach ta panoramata....

28. července 2010 v 22:22 | Anna Cibulková |  --Krajiny--
...

Cestou ke spáse...

28. července 2010 v 22:14 | Anna Cibulková |  --Krajiny--
téměř dva roky stará fotka z Horních Novosedel......

Taneční hvězdy Anie a Terka

26. července 2010 v 10:53 | Anna Cibulková |  --Vlastní trháky--
To si takhle jednou poklidně vynervovaná přijdu do čajdy a Terka mě začne přemlouvat, abych se s ní naučila jeden taneček... No a já souhlasila...Zhruba hodinka cvičení čistého času a bylo nacvičeno na následující den, kdy jsme taneček natočili... A ani jedna z nás, ani nikdo z dalších lidí, kteří na to nedočkavě čekali, nečekal, že by to vypadalo až takhle dobře... no, prostě jsme nejhustější brouk a béruška:D  A abyste se necítili vy ochuzeni, tak se můžete pokochat, a to jednak naším prvním pokusem o natočení, kterej jsem já zmrvila a pak i tím druhým, povedeným:-)
A když se zadaří, nacvičíme něco novýho:D
tak co na to řikáte?:D

Chceš problémy vyřešit jako velkej, strašně drsnej chlap?

26. července 2010 v 10:16 | Anna Cibulková |  --Moje kecy--
tak si mě vymaž z přátel:-P

Píšu Ti...

14. července 2010 v 9:32 | Anna Cibulková |  --Moje kecy--
dvě lodě na vodě, dvě ryby pod hladinou při svý cestě za vidinou, snad dobrý lidi nezahynou... mám jenom jediný přání- nikdy neskončit na dně...

Nenávidím...

3. července 2010 v 10:58 | Anna Cibulková |  --Moje kecy--
Nenávidím...nenávidím svoji nepoučitelnou naivitu, nenávidím svoji nepoučitelnou blbost. Sem pitomá kráva, která se v křečích osamění vrhá do propasti s vidinou záchranné ruky, která jí na poslední chvíli přispěchá na pomoc. Jsem nepoučitelná. Tolikrát jsem se přesvědčila o tom, že já žádnou pomocnou ruku nezajímám, ani o mě letmo nezavadí. Den co den se nechávám zklamávat a oklamávat. Nenávidím pokrytectví, nenávidím faleš. Zní to samo o sobě pokrytecky? Omyl. Raději budu na rovinu vědět, jak moc mě nesnášíte. Nedávejte mojí bezmezné důvěře falešné naděje.
Odjakživa hledám pevnou půdu pod nohama. Hledám oporu, která mi bude stát za zády za každých okolností. Ještě se mi to za 19 let nepovedlo. A když jsem si myslela, že ano, pevná půda pode mnou se změnila v tekutý písek.
Hledám... Hledám a sama nevím co. Hledám snad ekvivalent svého myšlení, hledám sama sebe. Protože jediná já sama si v ideálním případě rozumím. Připadá mi, že všichni mí rádoby přátelé jsou jen ubohou náhražkou toho, co se mi nedaří nalézt. Hledám moment, kdy přestanu pochybovat a nedaří se mi to. Celý život pochybuju, pochybuju o sobě a pochybuju o lidech kolem. Jednou jedinkrát jsem nepochybovala. O to víc je ta rána krutější, když vím, že to nepochybovala moje důvěra ruku v ruce s naivitou. Nebyl důvod.
Jsem nepoučitelná, nepochopená, slepá, osamělá duše, kterou prostě nebaví věky bloudit. Přijde moment, kdy už to opravdu neustojí a já mám pocit, že ten moment se blíží čím dál rychleji. 
Nezáleží vám na mě, tak mi nestrkejte pod ruce stéblo, když se topím, raději mě nechte vlnám. Vraťte mi alespoň tu pevnou půdu pod nohama. Já si chci být konečně sebou i svým okolím jista. Pokrytectví mi nepomůže, tak mě přestaňte mučit a hrát si na mocnější. Jsem slaboch a uznávám to, ale mám toho za sebou moc na to, abych se dokázala sama najednou narovnat. To břemeno už nedokážu zahodit, tak mi přestaťne nakládat víc a víc. Podlamuje mi to kolena.