Srpen 2012

Zpověď: Prázdnota, která trvá...

23. srpna 2012 v 3:01 | Anna Cibulková |  --Moje kecy--
Když jsem si přečetla aktuální téma týdne, sevřelo se mi srdce. Nemohla jsem ten článek nenapsat. Už jen proto, že vím, jak si lidi svého okolí neváží. Stačilo si přečíst titulky a úryvky desítek článků, které v této rubrice mnozí blogeři vydali. Kromě několika světlých (i když se o moc veselé příběhy nejednalo) výjimek je to vlastně asi všude stejné.
Pubertální děcko, které se dennodenně doma hádá, potajmu proklíná rodiče za sebemenší zákaz apod. uvidí téma týdne, po kterém dospěje k názoru, že vlastně má být za co rádo, nicméně za chvíli bude pokračovat vesele ve starých kolejích. Já nebývala jiná. Ale teď jsem. A nikdo, kdo si tím sám nemusel projít, si doopravdy nedovede představit, jak drasticky to člověka změní a jaká prázdnota se ho pokusí lapit...
Najednou se člověk doopravdy změní, ať chce, či nechce. A jen skutečného nevděčného parchanta by nepohltila lítost nad každou nekalou myšlenkou či slovem...