►O MNĚ◄

Pár slov o mé bezvýznamnosti

19. listopadu 2009 v 18:22 | Anna Cibulková
Inu, rozhodla jsem se, že sepíšu článek o mé osobě, aby bylo každýmu jasný, kterej trotl sem ty hovadiny píše.

(mimochodem, čas od času ten článek aktualizuju, abych se tu nechlubila třeba čerstvou maturitou, když se vlastně neni čim chlubit)

Tak co, děcka, koho jste čekali?
Možná někoho zklamu hned na začátku, protože ode mě nemůže čekat nic extra. Nejsem ani slavná blogová (či jiná) osobnost, ani nijak přehnaně krásná (i když photoshop dokáže divy), ani namakaná (ale budu brát v potaz, že teď se sebou začínam konečně něco dělat) a ze svejch plusů bych mohla zmínit maximálně tak prsa, který teda výrazně plusový (navzdory mýmu naprostýmu nezájmu) jsou.
Co se týče případnejch reakcí ze strany čtenářů, nekonstruktivní buzerace bohužel neberu, takže tu neni žádnej prostor pro tupouny, který by si tu rádi honili ego, když nemaj iq na to pohonit si ho jinde (a nepohoní jim patrně ani nikdo jinej). Nevyžádanou reklamu já taky nerada. Ale všechny takový hovada tady moc ráda necham viset pro jejich vlastní ostudu:)

Ale abych nevěnovala zbytečnej prostor těm, co si to zaslouží ještě míň než já, přejdu k věci. Co tenhle blog?
Existuje přes sedm let a dělo se tu leccos (ale vždy ve vší počestnosti!)... v zásadě to tu ale mělo jistej řád, a to povídky, fotky a já... ano, veřejně přiznávám, jsem naprosto prvosignálně rozený egoista, a proto píšu jen a jen o sobě... *joke*. Spíš nemam sílu, čas, ani technické prostředky na to, abych fotila, upravovala a nahrávala... A krom nedostatku techniky, schopností a času mám velký přebytek lenosti... Jejíž důsledky si zřejmě každý domyslíte sám.

A když jsem ten egoista, tak si budeme povídat o mně. Má povaha? V tomto směru si vtlučte kovadlinou do hlavy, že NEJSEM FLEGMATIK. Na první pohled to netipujete, ale moje povaha je odjakživa cholerická a jen spousta každodenního výcviku mi dopřála schopnost všechny výbuchy poměrně dobře ovládat (za což by mohlo bejt vděčnejch těch pár lidí, kterejm bych jinak nejradši urazila hlavu nebo něco choulostivějšího). Můj nastřádaný vztek si vybíjím v soukromí bez nežádané pozornosti okolí a taky v jisté dávce cynismu, sarkasmu a ironie, který nadevše zbožňuju.

Co ráda dělám? Ano, jistě si říkáte, že si tu pokládám banální a nezáživné otázky, ale já (coby výše zmíněný egoista) je za banální považovat nemůžu.

Zpívám, hraju na housle, nějaký čas sem před pár lety trávila psaním a focením.
Abyste pochopili, co mě vede k takový závislosti na hudbě, že jsem si nechala vytetovat houslový klíč na rameno, asi bude potřeba říct, co všechno jsem si už za ty roky vyzkoušela. Absovovala jsem píseckou hudebku. Zahostovala jsem si u Possibilní explikace, nahrávala cédéčko s Arch of hell z Brna, pomáhala nahrát hudbu kamarádovi k filmu o klinické smrti... To byly moje začátky za hradbami základní umělecké školy, pokud nepočítám aktivní členství v Píseckém komorním orchestru.
Poté jsme rok rozjížděli kapelu Watery grave, což se stejně nepovedlo a radši jsme se rozpadli... Půl roku jsem hrála s milevskou kapelou Jedemetam, odkud jsem musela odejít dřív, než bych frontmana za jeho aroganci zavraždila. Zahrála jsem si několikrát s kapelou Traband, která se řadí mezi mé nejoblíbenější na české scéně, z čehož plyne, jak obrovský zážitek to pro mě byl.
No a největším úspěchem je kapela Třetí sloka, která se dala dohromady na konci dubna 2010 a těší se překvapivé oblibě.:) V současné době máme k dispozici první nahrané CD Jako dort!, které jsme na podzim 2012 nahráli v pražském studiu All senses production u bratrů Škochů.
Jinak na účtě mám i kapelu Džem session, ale ta je jako chytrá blondýna...nikdo ji pořádně nikdy neviděl...:D Dál jsem v březnu 2011 začala zpívat v Jazzové poruše, která skončila kvůli rozprchnutým členům. Téměř deset let hraju v již zmíněném Píseckém komorním orchestru, se kterým několikrát spolupracoval i Varhan Orchestrovič Bauer a zpívala jsem ve sboru Cantates scholari, se kterým jsem zažila jeho zlaté časy a díky němuž jsem poprvé viděla moře.
Abych tedy shrnula, co pro mě hudba znamená, je to přesně jako to tetování - navždy mojí součástí:)

Tradiční otázka, kterou mi cizí člověk může položit, je ta ohledně školy. Upřímně tu otázku nenávidím právě kvůli její četnosti a faktu, že škola je pro mě (ano, suďte si mě) až na dalším místě za hudbou. Ale abych ji zodpověděla, dodělala jsem Francouzský gympl a odmaturovala s vyznamenáním (překvapivě, protože učení na maturitu jsem z jistých důvodů moc nedala.) Letos jsem na Fakultě humanitních studií na Karlovce dodělala bakaláře a pokračuju zde magisterským studiem.

Oblíbené kapely a filmy uvádět nebudu, protože bych musela článek neúměrně natáhnout (a umřít u tohohle článku asi nikdo z vás neplánuje).
Takže tím zřejmě dospíváme ke konci toho, co byste vy o mně mohli vědět. Jestli jste to přežili, nebojte, je dost pravděpodobné, že moje články jsou v nadměrném množství toxické:)

A kdyby vás má osoba nějakým způsobem snad zajímala, můžete mě poznat blíže nejen prostřednictvím mých článků, ale rovněž i prostřednictvím mého profilu na ask.fm (http://ask.fm/AnieCibulkova), kde otázky záleží pouze na vás. Pokud jste tedy už neměli tu čest/smůlu a neznáte mě osobně... zároveň můžete příspěvky tohoto blogu snadno sledovat i na facebookové stránce (za předpokladu, že vám to ten tupej fb neodfiltruje někam do háje), případně mi můžete napsat na annietta@centrum.cz.

lovu zdar

a tady je nějakých pár fotek, jak jde čas, abyste si představili toho mimoně, co tady tak rád prokrastinuje.


Z 95týho...
z maturáku
předávání maturitních vysvědčení
Z koncertu Třetí sloky

Bitva Libušín 2011

S Jardou z Trabandů na koncertě

z nahrávání Třetí sloky

Poslední aktualizace článku: 28.9.2014
 
 

Reklama